Pracovní povinnost

Žákyně oboru sociální činnost nečekaly na povolání do pracovní povinnosti a přihlásily se dobrovolně samy. Nastoupily do sociálních zařízení, která je potřebovala, často s otázkou ,,Co mě čeká?”

Někdy mají žáci problém zorganizovat si čas a plnit v této náročné době úkoly do školy, připravovat se k maturitě, o to více stojí za povšimnutí to, že to děvčata zvládla i při tak náročné práci. Setkaly se s mnoha klienty ve špatném psychickém stavu, neboť nemohli vidět své blízké. Byly v situacích, kdy jeden den o klienta pečovaly a druhý den se dozvěděly, že zemřel. Zároveň byly ale také účastny chvil, kdy viděly, jak potřebná jejich přítomnost byla.      

,,Nejtěžší pro mě bylo, když nemohli příbuzní za umírajícími.‘‘ (Kateřina Hlavsová)

,,Nebylo to jen o hygieně a pomoci při podávání stravy, pomáhaly jsme zprovoznit seniorům Skype a Whatsapp, aby se mohli spojit se svými blízkými i jinak než klasickým hovorem.‘‘ (Marie Semerádová)

,,Pro mě byla tato zkušenost dost psychicky náročná – vidět pomalu někoho odcházet a zároveň u samotných konců být, ale beru to jako obrovskou zkušenost.‘‘ (Dominika Hejlová)

,,Myslím, že je to něco, co mě zocelilo. Zároveň jsem při práci s klienty o dost jistější, než jsem byla na začátku.‘‘ (Barbora Slabochová)

To je jen zlomek toho, jak svou práci v době nouzového stavu zhodnotily s odstupem několika týdnů, žákyně 4. ročníku.